Jak správně nasedlat a nauzdit koně
Umět si nasedlat koně je základem jezdectví. Panuje však řada mýtů a mylných informací o tom, kam vlastně sedlo na koně umístit.
Mnozí umisťují sedlo na koně nesmyslně dopředu, v podstatě až na kohoutek. Tím však znepříjemňují koni pohyb, protože sedlo, které je příliš vpředu, omezuje hybnost lopatek (na obrázku je lopatka, spolu s dalšími kostmi, vyznačena bíle), strop sedlové komory se může dostat do kontaktu s kohoutkem a odřít ho. Navíc se společné těžiště koně a jezdce po nasednutí dostává příliš dopředu a ztěžuje tak dosažení optimální rovnováhy, která vyžaduje zvýšené zatížení zadních nohou.
Správně je tedy sedlo třeba umístit tak, aby místo předního spojení stranice s komorou dosedalo 2 – 3 prsty za lopatku, přesněji za její zadní úhel. Zadní úhel lopatky lze u koní bez problému nahmatat. Jedině v této pozici umožňuje sedlo oběma lopatkám volný pohyb. Toto platí nejen pro drezurní sedlo, ale i pro všechny ostatní typy sedel včetně skokového, protože stranice je v označeném místě vždy utvářena obdobně a nezávisle na tvaru bočnice.
Pozici sedla si také můžeme zkontrolovat podle umístění podbřišníku. Ten by měl být vzdálen na šířku dlaně od přední nohy koně. Jestli je tato vzdálenost dostatečná zjistíme jednoduchým testem – podbřišník, který je příliš blízko předních nohou omezuje pohyb lokte koně. Proto pokud zvedneme koni přední nohu a pohneme s ní ve směru červené šipky, ověříme si, zda má loket dostatek prostoru a zda se o podbřišník neodírá.
Na závěr už jen připomínáme, že v boxe se koni sedlo zapne jen velmi volně a dotahuje se až před nasedáním a dále po nasednutí a vykrokování. Není vhodné koně dotahovat najednou.
Položení sedla na hřbet koně:
Postavíme se ke koni z jeho levé strany. Sedlo vždy zvedneme výš, než kam ho chceme položit. Položíme jej tedy mírně před kohoutek a sjedeme na správné místo, kde se sedlo samo pěkně usadí. Správně má být vidět nepatrně začátek kohoutku. Pokud bychom sedlo dali níže a pak jej šoupali na správné místo, může se stát, že koni ohneme chlupy proti směru růstu, sedlo je v té poloze přimáčkne a kůň se tak může na těchto místech odřít, nebo mu to bude minimálně velmi nepříjemné. Špatné umístění sedla, nebo i špatný tvar sedla, který koni nesedne, může způsobit otlaky a poranění. Proto je nutné dbát na to, aby sedlo koni dobře pasovalo.
Sedlo můžeme na koně pokládat několika způsoby, záleží na tom, zda jej pokládáme samotné, nebo s podsedlovou dečkou. Každý to dělá jinak, někdo nejprve nandá samostatně dečku a třeba gelovou podložku nebo beránek, někdo to má všechno pohromadě a pokládá na koně všechno najednou. Mě osobně přijde příjemnější pokládat části výbavy na koně jednotlivě. Když pokládáte sedlo s dečkou dohromady (obr.č.1), musíte držet přední část sedla levou rukou a pravou rukou držet pravou velkou bočnici z vnitřní strany, a to kvůli dečce, aby se nesrolovala při pokládání na koně pod sedlo. Přidržujete ji tedy u bočnice, ale pak je trochu obtížnější zvednout sedlo vysoko nad kohoutek. Naopak když pokládáte sedlo bez dečky (obr.č.2), můžete pravou rukou sedlo držet za zadní rozsochu a sedlo vám přijde lehčí a lépe se vám s ním bude manipulovat.
Po položení sedla na koně sundáme podbřišník tím, že ho opatrně spustíme na druhou stranu tak, aby neuhodil koně do nohy železnou přezkou. Každá taková nepříjemnost způsobená koni bude mít za následek nechuť koně k sedlání. Stejně tak na koně sedlo neházíme, ale pokládáme. Tím předcházíme stresu, který kůň při dopadu sedla na jeho hřbet může utrpět a následně si tím k sedlání vytvoří odpor.
Obr.č.1 - správně usazené seldo, obr.č.2 - sedlo příliš vzadu
Po nandání sedla je důležité překontrolovat sedlovou dečku, zda koně nikde neškrtí a nedře. Sedlo se následně dotahuje podbřišníkem, který se zapíná do dvou řemenů. Někdo podbřišník nechává zapnutý do sedla, někdo jej sundavá, aby se nepřekrucoval a zachovával si původní tvar. Pokud máte podbřišník odepnutý a na každém konci jiný typ zapínání, je důležité vědět, že kožené a plátěné patří na pravou stranu sedla, gumové patří na levou stranu, tam, kde se potom sedlo dotahuje. Podbřišníkové zápinky se zapínají do dvou ze tří sedlových řemenů. Zapíná se první a poslední řemen, protřední slouží jako rezerva, kdyby se jeden ze zapnutých řemenů utrhl.
Podbřišník se nejprve dotáhne jen na pár dírek. Koně přišli na to, že když se při sedlání nafouknou, podbřišník při vyfouknutí jim povolí, tak je potřeba počkat, až se vyfouknou a pak postupně dotáhnout. Pokud se vyfouknout nechtějí, je dobré s nimi kousek popojít, pak se vyfouknou. Dotahuje se až těsně před jízdou, předtím je sedlo utažené jen lehce, aby neklouzalo koni po hřbetě. Koním dotažený podbřišník není nijak příjemný a někteří to dávají okatě najevo šklebením, nebo kousáním po vedle stojících koních, někdy i po člověku. Za to musí být kůň usměrněn, jinak si vyrobíte kousací mrchu, která po vás půjde hned jak vás uvidí se sedlem v náručí. Podbřišník musíte zkontrolovat, zda koně někde neskřípl nebo nepůsobí jinou bolest. Správná poloha podbřišníku je taková, kdy se nachází jednu dlaň od ramene koně. Pokud je blíže, bude koně dřít, pokud je dále, bude špatně umístěné sedlo, které pak může způsobit otlaky.
Sundání sedla:
Vytáhneme třmenové řemeny, rozepneme podbřišník (nejkrásnější chvíle pro koně), přehodíme jej přes sedlo a sedlo z koně stáhneme.
Uzdění:
Odepneme ohlávku a umístíme tak, aby se nezamotala koni pod nohy. Postavíme se ke koni vedle jeho hlavy po levé straně, přehodíme otěže a případně martingal přes krk koně, chytíme koně pravou rukou, kterou držíme uzdečku, za čumák (aby se nám nevysmekával a neházel hlavou vzhůru), levou rukou cpeme koni do huby udidlo. Někteří koně pevně semknou pysky a udidlo odmítají vzít, pak jim musím strčit prst do huby a zatlačit na dáseň (doporučuje se na spodní dáseň do mezery mezi zuby, kam přijde udidlo), což donutí koně otevřít hubu a přežvýknout. Pak musíte rychle zareagovat a koni udidlo vložit do huby. Může vás napadnout použít i pamlsek, ale pak se může stát, že kůň bude chtít úplatek pokaždé a pokud jej nebudete mít při ruce, kůň nebude spolupracovat. Poté přetáhnete čelenku přes uši koně, ideálně najednou přes obě uši a rychle, protože na uši jsou koně hodně hákliví a někteří při delším spočinutí čelenky na uchu panikaří. Takto hysteričtí koně nesnesou dotek na uších a čelenka se musí rozepnout a zapnout kolem uší koně bez dotyku na uších samotných. Nakonec se upraví kštice, vyndá se přes čelenku a upraví se zbytek hřívy pod uzdečkou, aby netlačila. Koně pak hází hlavou, protože jim to je nepříjemné a snaží se tak toho nepříjemného zbavit.
Ideální pro uzdění je koně naučit sklánět hlavu při uzdění, někteří koně mají v oblibě zvedání hlavy do výšky a pak uzdit koně stojíc na špičkách není žádné terno. Kůň se naučí sklopit hlavu tak, že mu prsty tlačíme na týl tak dlouho, až dá hlavu dolů. Pak ho odměníme. Pokud na tlak nereaguje, je dobré tlak měnit. I každé malé snížení hlavy odměňujeme.
Pokud kůň nechce vzít udidlo do huby, pomůžeme si prstem, kterým zatlačíme na spodní dáseň, což koně donutí hubu otevřít. Ale časem mohou někteří koně otupit a už ani toto nepomůže. Možná, že někteří jsou tak chytří, že vědí, co tam provádíte a snaží se vydržet mít hubu zavřenou za každou cenu a u takových nepomůže ani pamlsek. Pak musíte udělat vše pro to, abyste koně donutili hubu otevřít a otravujte ho tak dlouho, dokud to neudělá. Jinak ho naučíte, že mu neposlušnost projde, vy to vzdáte, on vyhraje a příště to bude ještě horší. Po přijmutí udidla koně pochválíme. Nebojte se koni vsunout prst do huby, on vás nekousne, pokud mu nešaháte zrovna mezi zuby.
Zkontrolujeme, zda uzdečka koně někde netlačí, neodírá a neškrtí.
Nakonec nám zbydou dva řemínky na dopnutí. Podhrdelník a nánosník. Podhrdelník se zapíná volněji, na šířku dlaně. Nánosník se zapíná tak, aby se vám mezi řemínek a spodní čelist koně vešel prst. Pozor na hmatové chloupky koně, zatahání za ně, nebo jejich vytržení koně strašně bolí.
Sundání uzdečky:
Nejdříve přehodíme přes krk otěže, potom rozepneme podhrdelník, nakonec nánosník, nadzvedneme čelenku a v tu chvíli kůň otevře hubu, aby vypadlo udidlo. Pokuste se při tom koně neuhodit do zubů udidlem, ovšem záleží na tom, jak moc hubu otevře.